a n n a

Roztřesená rána po náročné noci. Dojezdy. Mysl alespoň na chvíli odpoutaná od tíhy všednosti. Útěky do neznáma, do neprobádaných koutů vlastní hlavy. Hranice mezi pomocí a sebedestrukcí je tak tenká. Vím, že pád je vždy na dosah - až děsivě blízko. Veškerá moje psychika vždy balancovala a stále balancuje mezi dvěma extrémy, aristotelské zaměření na střed se mi bohužel stále ještě nepodařilo aplikovat. Mamka říká, že to tak u mě bylo vždycky. Upřímně si ani nepamatuji na nic jiného. Dva propastné extrémy, život zacyklený v kruhu. Cílem existence dát smysl celému tomu chaosu, ukrojit si z něj kus a v něm tvořit své vlastní bytí. Bytí jsem já. Nic jako osud není, život tvořený z nekonečných možností, z absurdity. Ptát se po smyslu toho všeho už jsem dávno přestala - co jsem věřila tomu, že každý z nás má na světě určitý úkol, poslání. Že je jen cílem to ono najít. Sartre, Camus a Nietzsche jako mí věční společníci. Zarathustra na mém nočním stolku, vyzýváme k příchodu nadčlověka - ubohý l