18042021
Nestíhám psát - a že bych to fakt chtěla/potřebovala. Od začátku roku se toho dělo/děje tolik, že bych si přála všechny ty momenty, ať už špatný nebo dobrý, někam zaznamenat. Do deníku píšu roztřesenou rukou na sklonku noci. Všechno se to ze sebe snažím vydat, odlehčit si. Často to pomáhá. A často taky ne. Přišlo jaro. Čarokrásný jaro se svou vůní, s kvetoucími stromy, s životem, který najednou všude propuká. Mnohem víc si teď všímám všech barev, všech vůní. Všechno se to do sebe snažím nasát a přeměnit v tolik potřebnou energii. Nasát a uchovat na později, až nebude tak dobře. Všechna ta zelená tráva a stromy, které po zimě zase získávají své listy. Bříza naproti oknu je mi společnicí při dlouhých studijních dnech. Často teď ráda trávím čas v tichu. Dřív jsem ticho nesnášela, vadila mi jeho tíživost a jakási syrovost. Všechno najednou vystoupí na povrch a člověk je v něm donucen ke konfrontaci se sebou samým. Teď se v něm snažím nalézat klid. Odpovědi, které mohu nalézt jen sama v so