a tak se znovu setkáváme

Jako bych měla déjà vu. Po víc jak roce (vlastně už sama nevím, jak dlouho to je) se znovu pouštím do psaní. Ne že bych nepsala vůbec, to ne. Psaní je stále jednou z věcí, které mi pomáhají uniknout z otupělé každodennosti a mnohdy náročné reality, stále je tím, co mi částečně pomáhá dostat se z nepříjemných duševních stavů. Potřebovala jsem však pauzu ve sdílení svého psaní se světem. Najednou jsem se cítila vyprahlá, jako bych už neměla co sdělit a co víc, ani jsem nechtěla. Už jsem nechtěla své nitro veřejně rozebírat na malé kousky, obracet ho ze všech stran a ještě se bát reakcí, které by v důsledku toho mohly přijít. Tenkrát jsem cítila, že jsem dosáhla jakési hranice, přes kterou už (alespoň pro teď) nešlo jít dál.

A tak jsem rok byla offline. Alespoň co se blogového světa týče. Nastaly změny - znovu jsem se přihlásila na vysokou, začala jsem pracovat v IT firmě, nechala za sebou další víc jak roční vztah, začala bydlet s nejlepší kamarádkou (namísto s mužem), začala brát léky na psychiku a chodit na terapie. Ne že bych svůj život dala do pořádku - ani si nemyslím, že něco takového může reálně nastat. A pokud ano, tak to není stav trvalý. Jen jsem se po malých krocích snažila ho zlepšit. Nedělat to, co mi nedělalo dobře. I když byl minulý rok rokem těžkým - a to z mnoha důvodů, dal mi možnost se posunout.

Nechci, aby mé úvodní slovo znělo jak změť motivačních řečí, že je všechno super a stačí jen chtít a bla bla bla. Takové věci jsem psala dřív a při zpětné sebereflexi si říkám, že jsem se to snažila namluvit hlavně sama sobě. Ale nefungovalo to. Život je občas pěkně na nic, zároveň však přináší i pěkný chvíle, který by bylo škoda s vámi nesdílet. Je pln spousty krásných věcí, umění, momentů, pro které stojí za to být. I přes to všechno.

Chtěla jsem začít psát na nové platformě. Odprostit se od původního obsahu (navzdory tomu, že za některými články si stojím stále - a taky je sem možná zpětně znovu dám), a začít znovu. Nevím, zda blog jako takový již není mrtvá platforma, i tak to ale zkouším. Zkouším a znovu hledám ty, které by má slova zajímala - stojím o zpětné reakce, i kdyby to měl být třeba jen jeden z vás. Nezáleží mi na číslech, na sledovanosti, nic z toho. Kolikrát jsem sama četla či poslouchala věci, které nebyly tak známé a mně samotné přišly strašně nedoceněné. V dnešním světě, kdy na nás ze všech stran působí vizuální marketing, do očí nás bije milion sponzorovaných příspěvků a každá druhá blogerka bere i takové spolupráce, které jí samotné nic neříkají - ale pro peníze co bych neudělala že, je důležité sdílet i to, co možná takový ohlas mít nebude. Ale je to pravé. Od duše. A to je podle mě mnohem důležitější.

A tak vás vítám.
Jak mé původní, tak i nové čtenáře.

Doufám, že pro vás mé psaní bude chvilkou zastavení a oddechu, možná i zamyšlením a kolikrát útěchou. Protože já to tak na druhé straně obrazovky vnímám taky.